Žabky se staly světovým hitem. K jejich znovuobjevení došlo na počátku nového milénia, kdo je vzkřísil, se neví, přesto lze říci, že v devadesátých letech rozhodně módním trendem nebyly. Tehdy dominovaly plastové pantofle s jedním páskem, nosily se běžně především ve volném čase jako domácí obuv a na plážích a v rekreačních zařízeních. Ve společnosti převažovaly klasické páskové sandály a uzavřená obuv. Že by někdo vyrazil do ulic v žabkách, bylo nemyslitelné.

Tyto specifické boty byly za socialismu symbolem chudoby a primitivního způsobu života, říkalo se jim „Vietnamky“, a to ze zcela zjevného důvodu. Připomínaly totiž teplé celoroční klima jihovýchodní Asie, a u nás je obouvali jen někteří lidé, aby je využívali jako sezónní obuv při koupání u vodních nádrží. Vlastně je lidé ani nepovažovali za obuv, nezpevňovaly kotník a byly jen pouhou tenkou slupkou chránící chodidla před tvrdým povrchem.

Široké spektrum kvality od plastu a gumy až po koženou stélku

Dnes nikdo nepovažuje za podivné spatřit někoho v žabkách na chodníku ve městě v elegantním zevnějšku doplněném jen těmito lehkými skořápkami. Výrobci nešetří invencí a regály obchodů jsou zásobené modely z kůže, gumy, PVC, polypropylenu, ale i ze slámy, ze dřeva nebo z lýka. Pásky mohou být i textilní, splétané z provázků, vyzdobené korálky nebo potiskem. Tvar stélky je nejčastěji rovný, ale v poslední době se lidé dožadují stélky anatomicky tvarované pro lepší podporu příčné i podélné klenby.

Tato obuv bývá ovšem častým terčem kritiky ze strany ortopedů, zejména jde o větší zátěž pro Achillovu šlachu a rozvoj kladívkových prstů, to je však velmi relativní. V případě anatomické stélky jsou zdravotní dopady minimální. Neposkytují samozřejmě nohám patřičnou ochranu a komfort jako běžná obuv s anatomickou stélkou, proto se doporučuje nosit je v průběhu dne pouze omezenou dobu.